Obec Písařov - Oficiální internetové stránky  

V dávných dobách zasahovalo moře od severu až k okraji obce. Později byly všude v okolí rozsáhlé pralesy, jimiž vedly pouze obchodní a strážní stezky. Jedna z nich vedla kolem Kocandy a sv. Trojice směrem na Červenou Vodu.

Obec byla založena při kolonizaci v druhé polovině 13. století. O založení žádnou zprávu nemáme. Z názvu lze však dovodit, že byla založena nějakým Písařem.

 

r. 1278            První zmínka o obci v privilegiu štítecké rychty. Toho roku dal Protiven ze Zábřehu Eberhardovi, jeho dědicům a nástupcům štíteckou rychtu do trvalé držby včetně 15 vesnic. Mezi nimi uvedena i villa Scriptoris - Písařov.

Privilegium je obsaženo v listině z r. 1365, dle níž Zdeněk ze Šternberka prodal svou rychtu ve Štítech nějakému Heylinovi a to se všemi právy, užitky a příslušenstvími uvedenými v privilegiu.

 

r. 1350            měl Písařov již faru a kostel. Tyto byly přičleněny k nově zřízenému biskupství v Litomyšli.

 

r. 1464                        prodal Matouš ze Šternberka část štíteckého panství včetně Písařova bratřím Janu a Jiřímu Tunklům z Brníčka. Avšak už před tím musel spolu s ostatními obcemi odebírat pivo ze zábřežského pivovaru.

 

r. 1493                        poprvé uvedeno jméno písařovského občana. Toho roku pohnal k soudu Jindřich Tunkl Jana z Dalčic o 10 hřiven grošů za to, že přijal za svého poddaného jeho člověka Pechaně z Písařova, který utekl z jeho vesnice.

 

r. 1510            prodal Jindřich Tunkl zábřežské panství s příslušenstvím bohatému rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburce. Panství zahrnovalo mimo jiné i ves Písařov s kostelním podacím, Jakubovice, Březnou, Kupcov, Hartvíkov, Bušín a Janišov.

 

r. 1512            Mikuláš Trčka, sídlící na Opočně, vyměnil panství Zábřeh a Rudu / tedy i Písařov / s Ladislavem z Boskovic za Svojanov u Poličky.

 

r. 1516                        podle berního rejstříku náležel Písařov k zábřežskému panství. Žilo tu pouze 6 usedlých, od nichž fojt Pavel a konšel Jan přinesli 21 a půl grošů berně.

 

r. 1550                        kolem uvedeného roku dostala se fara do správy nekatolíků. Ještě v r. 1615 se fara uvádí ve správě kněze bratrského.

 

r. 1596                        prodali poručníci nezletilého Ladislava Velena z Žerotína část panství Janu ml. z Žerotína. Mezi 19 vesnicemi se uvádí i Písařov. Zůstala povinnost odebírat pivo z panského pivovaru zábřežského.

 

r. 1615            Ladislav Velen koupil od Přemysla z Žerotína rudské panství zpět. V trhové smlouvě se uvádí i Písařov s kostelním podacím.

 

 

r. 1618                        dle rudského urbáře / byl to soupis pozemkového majetku poddaných a předpis z něho plynoucích platů a dávek /bylo v obci již 47 usedlých, z toho 28 rolníků, 2 zahradníci a 17 chalupníků.

 

r. 1624            farnost zrušena, Písařov přidělen do Štítů.

 

r. 1713 - 14                 v obci zuřil mor, zhoubné nemoci podlehla polovina obyvatel. Zachvácen celý dolní konec.

 

r. 1720                        konali Jesuité ve Štítech a v Písařově velké misie. Při nich nalezeny u tajných přívrženců sekty českobratrské uschované náboženské knihy. Tyto jim byly odňaty a spáleny.

 

r. 1770            obec má vlastní utrakvistickou školu.

 

r. 1785                        postaven nynější kostel a zasvěcen Rozeslání sv. apoštolů. Původní malý a dřevěný stál na místě dnešního hřbitova.

 

r. 1840                        započato se stavbou císařské silnice kolem Kocandy. Obci se dostalo lepšího spojení se světem.

 

r. 1848                        zrušena feudální závislost. Prvním voleným starostou se stal tehdejší rychtář Vavřinec Partch, po něm Frant. Pecha.

 

r. 1866                        válka prusko - rakouská. V obci mnoho vojska, dělostřelectvo soustředěno na Homoli.

 

r. 1890            založen místní sbor hasičský.

 

r. 1896            zřízen c.k. poštovní úřad a připojen pěším poslem na Štíty.

 

r. 1912                        založen Sokol - první jednota v okolí sdružující i zájemce ze sousedních vesnic.

 

r. 1913 - 14     stavba nové silnice obcí.

 

r. 1914-18       první světová válka, padlo 50 místních občanů.

 

r. 1921            elektrifikace obce.

 

r. 1923            odhalen pomník padlým.

 

r. 1924            odhalen pomník T. G. Masaryka.

 

r. 1927            poprvé v provozu telefon.

 

r. 1933            založen sportovní klub, zřízeno oplocené hřiště.

dokončen Sbor českých bratří - v moderním slohu.

 

r. 1938 - 45     druhá světová válka. Nesouhlas s okupací vyjádřili občané tím, že

v doplňujících volbách do říšského sněmu  4.12.1938 byla většina "proti".

Škola byla omezena na obecnou. Čechům odebrány rozhlasové přístroje.

V obci i v okolí působila partyzánská skupina.

Obec osvobozena 8.5.1945.

 

 

 

r. 1946-7         odstěhovalo se 184 místních občanů.

 

r. 1958            přestavěna bývalá tírna pro účely TJ Tatran.

 

r. 1968            dokončena nová samoobsluha, náklad 600 tisíc Kč.

V témže roce uspořádán  I. sjezd rodáků a přátel. Od té doby konány sjezdy rodáků a přátel vždy po deseti letech.

 

r. 1975                        dokončen veřejný vodovod, 2 etapy o nákladu 3 800 tisíc Kč a dále přístavba MNV a pošty u Tatranu o nákladu 500 tisíc Kč.

 

r. 1978            dokončen areál tří lyžařských můstků nákladem 670 tisíc Kč.

 

r. 1979            otevřena nová mateřská škola pro 60 dětí, náklad 3 200 tisíc Kč.

 

r. 1997            provedeno rozšíření telefonní sítě.

                        v bývalém hostinci u Šlesingrů zavedena firmou VEMII montáž jízdních kol

/zrušena v roce 2004/.

 

r. 1998            schválen nový obecní znak a prapor.

 

r. 2003            oslava 725 let obce spojená se sjezdem rodáků.

Vydána kniha „Písařov, minulost obce“.

 

r. 2004            zrušeno vyučování v horní škole.

 

r. 2005            vznikl  SK Pašerák

 

Kartáčnictví

 

Nejrozšířenější domácí výrobou v obci bylo kartáčnictví. Už v r. 1910 zde bylo 29 kartáčnických živností. K dalšímu rozmachu došlo za 1. světové války a zejména po ní.

V 30.letech bylo v obci až 70 samostatných výrobců a více než sto rodin, které se zabývaly natahováním a výrobou dřevek. Kartáče natahovaly i školní děti. Mnoho podomních obchodníků jezdilo do světa doma vyrobené zboží prodat. Říkalo se, že Pisaráci nejsou nikdy všichni doma a až budou, že bude konec světa.

Postupem času se výroba kartáčů i dřevek modernizovala. Výroba se soustředila především

v továrně u Kubíčků. Tato však byla znárodněna, převzaly ji Orlické a potom Spojené kartáčovny Pelhřimov. Od r. 1964 zde byla provozovna VD Dřevotvar Šumperk.

VD Dřevotvar zde ukončilo svoji činnost v roce 1999. Od té doby v provozovně pracuje pouze několik zaměstnanců KART Verneřice.